Znáte člověka, který je šťastný? A znáte člověka, který naopak šťastný není? …… Takových lidí ale je, co? Jaký je vlastně rozdíl mezi šťastným a nešťastným člověkem? Co myslíte?

Osobně si myslím, že šťastný je ten, kdo se pro to rozhodl. Neznamená to, že se mu daří ve všem, na co sáhne. Neznamená to, že má kolem sebe hromadu drahých věcí. Často právě tito lidé šťastní vůbec nejsou.

Šťastný je ten, který se dívá očima zamilovaného člověka, i když zamilovaný není. Šťastný je ten, který se raduje z maličkostí, má rád sám sebe a je vděčný za vše, co mu už život dal.

Štěstí však spočívá i v dalších věcech či spíše aktivitách, o kterých se chci s vámi dnes podělit. Které to jsou?

Budeme šťastní, když…

1) … si začneme chránit svůj vnitřní klid

Často se stává, že nám do života přichází lidé a situace, které nás nějakým způsobem rozrušují. Něco se nedaří dle našich představ a náš vnitřní klid je tatam. Jenže komu tím prospějeme? Sobě rozhodně ne.

Ptejme se tedy na otázku: “Opravdu je zapotřebí, aby tato věc, situace či člověk mě vyvedl z míry a zcela naboural můj vnitřní klid? Skutečně mi to za to stojí?” A ve většině případů zjistíme, že ne.

2) … budeme dbát na své vlastní potřeby

Ano, nejen děti, rodiče, manžel(ka), partner(ka), ale i MY máme své potřeby, které je třeba pravidelně (pravidelně neznamená jednou za půl roku, aby bylo jasno) uspokojovat, abychom byli spokojení a šťastní.

A tak vždy, když máte nějaký splín, cítíte, že vám něco chybí, ptejte se na otázku “Co právě teď v tuto chvíli potřebuji?” …. A dejte si to hned teď! Už žádné odkládání a odsouvání svého naplnění na někdy jindy. Z “někdy jindy” se totiž často stává “nikdy”.

3) … už nebudeme mít žádná očekávání

Očekávání. Je to jako mor, který zahlcuje naši mysl. Něco očekáváme a pak když to nepřichází nebo to nedostaneme, jsme rozladění, frustrovaní a zklamaní. A opět je nabourán náš vnitřní klid. Vytváříme si příběhy, domněnky, očekáváme od druhých, že budou naplňovat naše potřeby (a oni je naplňovat nechtějí), očekáváme, že se budou nějak chovat (a oni se tak chovat nechtějí), očekáváme, že budou prostě dle našich představ (a oni naopak chtějí být, parchanti, sami sebou!!! Co si to dovolují???).

Berme prosím život tak, jak přichází. Berme lidi takové, jaké jsou. Když nebudeme mít vůči absolutně nikomu a ničemu žádná očekávání, nebudeme už nikdy zklamaní.

4) … budeme brát každý příchozí moment jako lekci, kterou se máme naučit

Někdy se nám v životě dějí věci, které se neustále opakují jako podle nějakého scénáře. Jenže tyto věci k nám přichází s určitým poselstvím. A tady je třeba, abychom k nim změnili svůj postoj. Pokud si budeme říkat věty typu: “Do háje, už se mi to zase stalo, proč pořád jen mě????” tak se tím nic nevyřeší. Vystupme z pozice oběti a zvolme jinou otázku: “Co se mám z této situace naučit?”

Jakmile pochopíme lekci, kterou nám život dává, už nepřijde. Ano, přijde jiná. Ale ne z toho důvodu, aby nás někdo za něco trestal… Ale z toho důvodu, abychom rostli. Abychom se stali silnějšími, odolnějšími, abychom si uvědomili, že se můžeme na sebe spolehnout a že zvládneme opravdu vše.

5) … si ze sebe uděláme svého nejlepšího přítele

Představte si, jaké by to bylo, kdybyste žili po boku svého největšího nepřítele? Bylo by vám v tom příjemně? Nebo byste raději utekli, někam se schovali?

A jaké to je, když máte svého největšího nepřítele v sobě? Trýzníte se, mlátíte se uvnitř své hlavy za kdeco. Podkopáváte se za každý svůj nápad, aktivitu či rozhodnutí. Nejste si jisti sami sebou, nevěříte si. Velmi negativně o sobě smýšlíte.

Prosím, mějte se rádi a buďte sami sobě přítelem. Se vším všudy. Bez očekávání. Prostě takoví, jací jste. Ano, jasně, máte řadu chyb. Kdo je nemá??? Také však máte řadu silných stránek. Soustřeďte se na to, co vám jde. Chvalte se. I za maličkosti.

Dělejte si v životě radosti menší i větší. Vyhraďte si ve svém nabitém diáři i block time pouze pro sebe. Schůzka s Bohem se tomu také říká.

Buďte sami sobě nejlepším přítelem a už nebudete mít důvod být nešťastní. 🙂

S Láskou, Vaše Jana Czerneková.