Ve čtvrtek jsem se zúčastnila přednášky jednoho z nejznámějších koučů v České republice, pana Aleše Kaliny, autora Emočních rovnic. Ten přišel na jednu věc – to, co se nám děje momentálně v životě, jsme si už předtím někdy v minulosti zakusili. Neděje se nám nic náhodou, všechno se děje z nějakého důvodu. A co hůř, děje se a bude se nám to dít po zbytek našeho života, dokud nezměníme naše vzorce a programy, které máme nainstalovány v jednom z nejvýkonnějších počítačů na světě – v našem mozku.

Jaké programy to mohou být? Například pocit méněcennosti, neustálé srovnávání se s druhými lidmi, nesnášenlivost k sobě samému, strach z lásky, mít peníze je špatné apod.

Příčiny v dětství

Jak se nám takové programy do té hlavy dostaly? Všechny příčiny hledejme v našem dětství. Do našich 7 let, kdy jsme ještě neměli rozvinutý kritický faktor vědomé mysli jsme přebírali od našeho okolí, především našich rodičů, různá přesvědčení, pohledy na svět, názory na nás samotné, názory na různé situace, na lidi, peníze, mezilidské vztahy a na život, jako takový.

Jak? Vše, co jsme viděli doma, jsme pochopili tak, že je to normální. Měli jsme naše rodiče pod ukázkovým drobnohledem a nic nám neuniklo. Co dělali naši rodiče, jaký měli vztah k sobě a k tomu druhému, jak se chovali ke svému okolí a především jak se chovali k nám. Říká se “Jaký otec, takový syn a jaká matka, taková dcera.” Nebo to také může být naopak – syn může přebrat něco od matky a dcera zase od otce. Je to jedno. Důležité je vědět, že ta přesvědčení, která jsme převzali do svých hlav, nejsou naše! Ač už to s námi rodiče mysleli jakkoliv, spíše nám ublížili než pomohli. Protože my díky nim teď žijeme životy dosti podobné těm jejich a máme problémy dost podobné těm jejich.

Konkrétní přesvědčení

Abych pořád jen neteoretizovala, přejdeme do praxe a podíváme se na konkrétní příklady. Spousta lidí má nízké sebevědomí – buď to odkoukali od rodičů, kteří sami měli nulové sebevědomí a nebo jim rodiče v tom “pomohli” tak, že je neustále podceňovali, srovnávali je se sousedovic Aničkou, pořád je za všechno kárali, s chválou opravdu šetřili a pořád měli pocit, že by jejich dítě mělo kreslit, hrát fotbal, zpívat, recitovat, číst a hrát tenis o něco lépe, než to doposud umí.

Převážně ženy mají pocit, že si nezaslouží pořádného partnera, který by je měl opravdu rád, a tak si do života pořád přitahují takové partnery, kteří s nimi zacházejí jako se smetákem. Proč? Důvodů může být několik. Buď měly rodiče, kteří se moc nemilovali a jeden po tom druhém šlapal nebo to souvisí opět s nízkým sebevědomím a přesvědčením typu “Já si stejně nikoho normálního nenajdu, zbudou na mě samí exoti, kdo by taky chtěl takovou ušlápnutou chudinku!” Další důvod může být ten, že jsme se nenarodili rodičům, kteří by nás opravdu chtěli a kteří nás už od počátku početí odmítali. Každé dítě touží po lásce a když se mu lásky nedostává od jednoho či hůř od obou rodičů, myslí si, že si ji nezaslouží a že je to špatné dítě. Stává se z něj uzavřený jedinec a tyto vzorce si sebou nese i do svého dospělého života.

Jak z toho ven? Rozhodně teď nesvalujme všechnu vinu na naše rodiče, tím nic nevyřešíme. Oni nevěděli, jak velký vliv na nás a náš život mohou mít a myslím si, že kdyby to věděli, alespoň by se snažili vychovávat své dítě jinak…

Prvním krokem, jak změnit programy v hlavě, které nám nesvědčí, je uvědomit si je. Nedělat, že tam nejsou. Zjistěte, jaké omezující představy o sobě, životě, vztazích, penězích a zdraví máte a jak moc vám škodí. Ve kterých situacích vám vaše vzorce opravdu neposloužily? Když nad tím vším nepříjemným přemýšlíte, je to dostatečná motivace tomu pro příště zabránit?

Jak s tím skoncovat?

Dobrou zprávou je, že můžeme své myšlení změnit jednou pro vždy. Existuje na to spousta technik, jak negativní vzorce a programy z hlavy vymazat a nahradit je programy, které jsou pro nás a náš život mnohem prospěšnější.  Člověk je jedinečná bytost a na každého platí něco jiného. Někomu stačí si říkat pozitivní afirmace ve vědomém stavu. Někomu afirmace nefungují, a tak zkouší práci s podvědomím v hladině alfa. Někdo to řeší sebehypnózou či může navštívit pana Aleše Kalinu, který mu spolehlivě pomůže nahradit špatné vzorce vzorci lepšími.

Já mám bohaté zkušenosti s programováním podvědomí v hladině alfa pomocí relaxačních audionahrávek. Neměla jsem zrovna nejrůžovější dětství. Nejenže jsem se narodila nechtěně, ale přišla jsem do rodiny, kterou silně zklamalo, že se jim narodila holčička. Trpěla jsem pocity méněcennosti, spousty komplexů, podceňovala se, neměla se ráda. Lásky se mi dostávalo opravdu skromně, veškerou pozornost pak dostal můj bratr, ten dlouho očekávaný kluk. A co jsem se naučila v dětství, nesla jsem si sebou dál do života dospělých. Takže si asi dokážete představit, jaký outsider ze mě vyrostl. Naštěstí nenásilným poslechem audií na pozitivní programování mysli se nejen změnila moje osobnost, vnímání života a všech jeho darů, ale i okolí si všimlo mé změny. Takže doporučuji! 🙂

photo by: Patrick Hoesly