Poslední dobou  si všímám jednoho fenoménu v osobním rozvoji a tím je autenticita. Všichni ti lektoři, spíkři, lídři a učitelé osobního rozvoje hlásají, jak je důležité být autentický, což znamená být opravdový, pravdivý a na nic si nehrát.

A mě to nedá, abych nezareagovala, protože já s pojmem autenticita souhlasím, ale ne s tou, kterou myslí oni. A nebo v tom případě nevím, co znamená být autentický. Nebudu jmenovat, o koho se jedná. Nechť si každý sáhne do svého svědomí sám.

Autenticita=pravda?

Řeknu vám, co podle mě znamená být autentický. Autenticita, jak ji vidím já, je, že to, co hlásám, také žiji. A proto se mi prostě příčí, když vím, že většina těchto lektorů a lídrů mají pouze na puse, ale v jejich životech je to bída.

Mají spoustu následovníků, kteří je mají za vzory, bohy, inspiraci. Hltají každé jejich slovo. Chtějí se dostat tam, kam se dostali oni. A myslí si, že mluví pravdu.

Taky jsem byla následovníkem nejednoho z nich. A když jsem zjistila, jak to ve skutečnosti ve svých životech mají, byla to pro mě tvrdá facka. Cítila jsem se hrozně podvedená, zrazená, obelhaná. Jsem na lež odmalička háklivá, takže to vnímám asi více než jiní lidé. Neříkám, že jsem je “zazdila” úplně, to ne. Ale už jejich slova beru s rezervou.

Přiznání vyžaduje odvahu

Přitom je úplně v pořádku přiznat, že teď se mi nedaří. Že teď ve vztahu prožívám krizi. Že mám určité problémy. Lidem by se ulevilo, kdyby věděli, že i těm “dokonalým” vzorům se dějí občas špatné věci. Že se to neděje jen jim, ale všem. Že každý prostě spadne na dno. Protože se to skutečně děje všem. A takové přiznání vyžaduje spoustu odvahy.

Tak jako je úplně v pořádku říct: “Abyste byli šťastní, můžete žít tak a tak, dělat to a to, ale já tak nežiji a nedělám to.” Je to rozhodně důvěryhodnější než to, co předvádějí teď.

Jasně, mají na tom postavené své byznysy. Mají pocit, že kdyby přiznali to, co se jim právě v životě děje, tak lidi by jim už nevěřili. Přece jen, když učíme, jak mít šťastné partnerství a sami šťastné partnerství nemáme, to je trochu zvláštní. Ale přece i ta šťastná partnerství prochází krizí, aby se mohly posunout zase o level výš! 

Není lepší lidem říct: “Ano, momentálně prožívám období temnoty, ale tím si nechci stěžovat. Vstupuji do toho s odvahou a vím, že zase bude dobře a že to zvládnu.”? Krize do našich životů patří, ať už se nám to líbí či nelíbí!

Co je lidem do toho?

Taky si můžete říct, že lidem do toho vlastně vůbec nic není. To není až tak úplně pravda. Pokud jdeme se svou kůží na trh osobního rozvoje, musí nám být jasné, že lidé o našem životě budou vědět hodně. Zvlášť když lidi učíme, jak žít a mluvíme na základě našich vlastních zkušeností.

Zároveň, když učíme, jak je autenticita důležitá, dáváme lidem přesné “how to postupy” jak žít, co dělat… a sami tak nežijeme a neděláme to a mluvíme o svých zkušenostech z minulých let… tak tady něco smrdí, ne?

Tento článek vede pouze k zamyšlení, nikoho tady neusvědčuji z nepravd, polopravd, na nikoho neukazuji prstem. Jak jsem již napsala výše, nechť si každý sáhne do svého svědomí sám.

A co vy, nakolik je pro vás autenticita a pravdivost vašich životních učitelů důležitá? Těším se na vaše komentáře! 🙂