K dnešnímu článku mě inspirovalo jedno video tří dam, u kterého si někdo může říct:

“Cože?? Jak si toto můžou dovolit vypustit do světa? Takhle nepřipravené? Tak infantilní? Tak neprofesionální?? Proč to nesestříhaly a NENATOČILY POŘÁDNĚ???”

A já smekám! Konečně si někdo dovolí natočit video a být tam sám za sebe. Být tam sám sebou! Bez žádné křeče a hraní si na něco, co vlastně není. Prostě si dovolily odhodit všechny ty masky a ukázaly, jaké jsou skutečně uvnitř. Ukázaly, že jsou jen ženy. Z masa a kostí. Krásně opravdové, přirozené, prostě své.

Schválně se podívejte na toto video a přemýšlejte nad tím, co ve Vás evokuje.

Je to zhrzení, nechápavost, trapnost? Přemýšlejte nad tím, proč ve Vás toto video vyvolává takové negativní pocity. Není to třeba proto, že si někdo dovolil být sám sebou a Vy ve skrytu duše byste chtěli udělat to samé? Chtěli byste ukázat, kdo se skutečně skrývá pod všemi těmi slupkami… Ale co na to řeknou lidi…?????

Je jedno, co na to řeknou lidi. Je to jejich problém. Přesně to, co na to řeknou, vypovídá pouze a jen o nich samotných (více o tom napíšu v dalším článku). Díky tomu se taky krásně vyselektují lidé, kteří MAJÍ například na tom webináři být (který už však byl :-)) a kterým to něco skutečně přinese.

Co když mě už lidi nebudou mít rádi, když ukážu, kdo opravdu jsem?

Můžu Vám zcela upřímně říct, že lidi neměli rádi Vás, ale pouze Vaše masky. Nejste to Vy, koho mají rádi. Možná proto se spooooousta lidí uvnitř cítí tak prázdní, tak sami. I když mají kolem sebe tunu lidí.

Jakmile ukážete, kdo opravdu jste, zůstanou s Vámi ti lidé, kteří s Vámi zůstat mají. Jen ti, kteří Vás skutečně budou mít rádi tak, jak jste – ve své opravdovosti a přirozenosti. Už si vedle nich nebudete muset na nic hrát. Už se nebudete bát říkat něco, co jste si skutečně přáli říct, ale neřekli jste to, protože Vám šotek ve Vaší hlavě říkal “To neříkej, je to blbé…”

Vždy mi byla vyčítána moje upřímnost a prý netaktnost

Jsem člověk, který má Co na srdci, to na jazyku. Bylo mi to často velmi vytýkáno, že bych měla být více taktní a než něco řeknu, raději si to 3x promyslet. Ale proč? Proč s druhými jednat v rukavičkách, věci raději zamlčovat či říkat milosrdné lži jen proto, aby byli spokojení? Protože je máme rádi? Ruku na srdce, kdybychom je měli skutečně rádi, tak jim říkáme pravdu. Spíše se bojíme, aby z našeho života neodešli. A jak jsem už psala výše, v našem životě zůstanou jen ti praví lidé, kteří tam zůstat mají.

Říká se, že pravda bolí. Ano, je to tak. Pravda otvírá oči. Jenže více bolí žít ve lži. Zvlášť, když se po čase dozví, že v ní opravdu žili.

Když začneme lidem říkat pravdu, pomůžeme jim tím mnohem více. Ukážeme jim, na čem všem ještě mají zapracovat, aby se stali lepším člověkem. A zároveň pomůžeme i sami sobě. Buďte k druhým a hlavně k sobě pravdiví.

Takže poselství dnešního článku?

  • Nebojte se prosím být sami sebou. Bude se Vám volně dýchat a lépe žít. Díky tomu můžete také někoho inspirovat, aby i on odhodil své masky a byl takový, jaký v nitru skutečně je. A to je ta největší pomoc, kterou můžete druhému dát.
  • Buďte opravdoví a pravdiví. Pomůžete tím Vašemu okolí posunout  se na jejich seberozvoji (ne každý na to však přijde hned, každému toto uvědomění trvá jinou dobu – někdo potřebuje roky na to, aby připustil, že jste v něčem měli vážně pravdu).

Přeji Vám krásný den. S Láskou, Vaše Jana Czerneková 🙂