Aby bylo jasno. Jsem odpůrce školství a vysokých škol. Ne proto, že bych se na výšku nedostala, ale proto, že jsem sama jednu vystudovala (proto ta fotografie, jinak se tím vážně nikde nechlubím). Prožila jsem si tam svoje, spoustu si uvědomila a už nikdy více. Čtěte a pochopíte proč.

Připraví škola na život?

Častokrát za svůj život jsem slyšela, že ta nejlepší škola je škola života a já se s tímto tvrzením naprosto ztotožňuji. Škola nás totiž vůbec nepřipravila na život, ačkoliv se to od ní očekává. Protože kde jinde se naučit, jak žít, než ve škole? Nenaučili jsme se v ní nic, co bychom v životě potřebovali. Ale za to jsme si z ní odnesli mindráky, nulové sebevědomí, tunu negativních a omezujících přesvědčení a bloků.

Do škol jsme všichni nastoupili jako jedinečné bytosti s mnoha talenty, s ještě úžasnějšími vizemi a s obrovskou touhou se učit. A jak jsme vypadali po škole? Znechucení z jakéhokoliv učiva, soustředící se na své slabé stránky s hlavou plnou teoretických bludů starých několik desítek let, které jsou v praxi absolutně nevyužitelné a s přesvědčením, že se už nikdy nebudeme muset učit. Ale to je velký omyl. To pravé vzdělání bohužel začíná až po odchodu ze školy.

Být sám sebou je nežádoucí

Ve škole jsme zjistili, že když jsme jiní a sami sebou, když vybočujeme z davu a projevujeme sami sebe, je to něco špatného, nežádoucího, trestu či posměchu hodného. Nikdo nás totiž nenaučil, že každý člověk je v pořádku právě takový, jak je. Na všechno jsou různá kritéria a škatulky – všude samé dys… od A do Z či hyperaktivní děti… A tyto odlišnosti jsou prezentovány jako vybočující z normálu, tudíž nevyhovující standardu. Jak se takové děti asi cítí, když nejsou ve společnosti přijímány jako normální?

Školství vůbec nebere v potaz jedinečnost každého človíčka a měří všechny stejným metrem. Na individualismus není čas a často ani chuť. Znechucení totiž nejsou jen žáci, ale i učitelé.

Nehodnotil se náš celkový výkon, zaměřovali se jen na naše chyby. Co chyba, to stupeň známky dolů, pamatujete? A co jsme si z toho odnesli? Dělání chyb je špatné! Proto mnoho lidí nejde vůbec do nových věcí, protože se bojí, že by udělali chybu a byli by nějak potrestáni! Ale bez dělání chyb bychom nemohli růst! Z chyb se učíme. V životě jsou chyby sakra potřeba, abychom si uvědomili, že tudy cesta nevede, je třeba zvolit plán B nebo C.

A co naše silné stránky? Ty šly do pozadí úplně. Začali jsme je brát za samozřejmost a soustředili jsme se na naše slabiny, protože to se od nás očekávalo. Více jsem o tom psala zde.

Školství vychovává zaměstnance

Jaký je vlastně záměr škol? Vychovat poslušné zaměstnance, kteří s obdivem poslouchají autority, tiše sedí, ani neceknou, hovoří, jen když jsou tázáni, poctivě plní úkoly a vydělávají spoustu peněz. Ale ne sobě, nýbrž svému zaměstnavateli.

realita dnešní doby

Odchod ze školy a první facky

Doma jsme často slýchávali věty typu: “Pokud se budeš dobře učit, najdeš si jistou a stálou práci a vyděláš hodně peněz.”  Jenže po škole zjišťujeme, že tohle možná platilo kdysi a dnes je to zcela jinak. Lidé, kteří měli ve škole výborný prospěch, často zastávají finančně nevyhovující a nedostačující pozice, jedinci třeba i se dvěma tituly sedí na Úřadu práce, protože se nenajde nikdo, kdo by je dobře zaplatil a trojkaři se čtyřkařema jsou často velmi úspěšnými podnikateli.

Zjišťujeme, že problémoví a často neuchopitelní žáci, kteří měli od začátku svou hlavu a špatné známky, se mají v životě nejlépe. Jak jednou řekl Bill Gates:

Neudělal jsem zkoušky z některých předmětů na škole, ale můj přítel je udělal všechny. Teď je inženýr v Microsoftu a já jsem vlastníkem Microsoftu.

Neumíme pracovat s penězi

Ve škole nás nenaučili, jak zacházet s penězi, nenaučili nás finanční gramotnosti. Nikdo nám neřekl, jak si s penězi vytvořit pozitivní vztah, jen jsme získali spoustu omezujících přesvědčení, které nám brání, aby do našeho života přicházelo více peněz. A tak si po vzoru rodičů bereme půjčky na spotřební věci, peníze vydáváme za zbytečnosti, které nepotřebujeme, vytváříme pouze pasiva a o aktivech či investicích mnohdy vůbec nic nevíme. Naše děti se rodí do zadlužené rodiny. “Úžasné”.

Co s tím?

Reforma školství je sice v nedohlednu, ale díky bohu začínají vznikat školky a školy alternativního vzdělávání, které mají přesně to, co ostatním školám chybí. Takže se blýská na lepší časy a já věřím, že se jednoho dne nebudu bát pustit své dítě do školy, ve které budou respektovat jeho jedinečnost, bude se tam učit zajímavé věci a ze školy mi bude chodit šťastné dítě, nikoliv znavené, znechucené a vzteklé.

Jak se na současné školství díváte vy? Podělte se s námi do komentářů! Pokud se vám tento článek líbil, sdílejte jej, prosím, na Facebooku se svými přáteli. Děkuji. 🙂