Nízké sebevědomí, vysoké sebevědomí, zdravé sebevědomí, nezdravé sebevědomí, nulové sebevědomí, ztracené sebevědomí… Jaké máte sebevědomí vy?

A co kdybych vám řekla, že sebevědomí by mohlo existovat jen jedno?

O sebevědomí jsem vám již psala v tomto článku. Dnes se na něj podíváme trochu z jiného úhlu. Přináším totiž dobrou zprávu: Sebevědomí máme všichni, i když si myslíme pravý opak. Kdybychom ho neměli, byli bychom pravděpodobně mrtví.

Sebe-vědomí

Záměrně tyto dvě slovní spojení od sebe odděluji pomlčkou. Sebe-vědomí je vědomí sebe sama.

Vědomí sebe sama pro mě znamená, že si uvědomuji samu sebe jako bytost mezi ostatními živoucími bytostmi. Že si uvědomuji své přednosti, schopnosti, kvality, svou hodnotu. Jsem si vědoma toho, čím bych mohla přispět lidem a světu. Tak samo si uvědomuji své slabiny a místa, ve kterých dost pokulhávám. Uvědomuji si své špatné vlastnosti a nedokonalosti. Ale netrestám se za to. Neporovnávám se s druhými lidmi. Jsem si vědoma toho, že to vše, co jsem výše popsala, tvoří mou osobnost. Bez nějaké ingredience, třeba např. mé lenosti nebo toho, že se pořád musím přemlouvat do úklidu, bych to již nebyla já! A o tom to je! Sebe-vědomí je o tom přijmout sebe sama takové, jací jste!

Sebe-vědomí jde ruku v ruce se sebeláskou. A v tom to je právě mnohdy těžké. Když se nemáte rádi. Když se vám na sobě nelíbí to a ono. Když přemýšlíte, že byste mohli být v tomhle a v tamté věci lepší. A neustále se psychicky tlučete za to, že nejste… A ještě víc je to těžší, když nevíte, v čem jste dobří. Neuvědomujete si své silné stránky, neustále myslíte na své slabosti… Nejste na sebe napojeni.

Jak jsem již psala, všichni sebe-vědomí máme. Jen někteří jsou na něj napojeni víc, někteří méně a jiní zase vůbec. Jak jsem se na sebe napojila já?

Psaní deníku

Začala jsem říkat častěji NE činnostem, do kterých se mi moc nechtělo. Více jsem se začala zaměřovat na to, co chci já a ne to, co chtějí druzí, abych dělala. Začala jsem zjišťovat, v čem jsem dobrá a jakým směrem bych se měla dále ubírat. Začala jsem mít raději své tělo. Začala jsem realizovat své sny. Zkoušet nové věci. Každý večer si vyhradím chvilku sama pro sebe s deníkem v ruce a přemýšlím nad tím, jaký ten den byl, co se mi v něm všechno podařilo a za co všechno jsem ten den vděčná.

Ono psaní si deníku může někomu připadat jako pubertální záležitost nějaké dvanáctileté holky. Taky mi to tak vždycky přišlo. Ovšem od té doby, co jsem přišla tomu psaní a hodnocení uplynulého dne na chuť, jsem mnohem více napojená na své sebe-vědomí, na celkové vnímání přítomnosti a TADY a TEĎ, mnohem vděčnější a hlavně šťastnější! A o to mi vždycky šlo. 🙂

Výzva pro vás

Komu se nápad psaní si deníku líbí, mám pro vás výzvu. Kupte si nějaký pěkný deník , blok či sešit, nějaké pěkné pero a každý večer před spaním si do Deníku napište:

1) Tři věci, za které jste byli ten den vděční.

2) Vyjmenujte všechno, co se vám ten den podařilo. Může to být třeba “jen”, že jste uvařili dobrý oběd. Pište cokoliv vás napadne. I maličkosti. Hlavně maličkosti. Ty jsou důležité.

Zabere vám to jen 5 minutek denně, ale změní to kompletně vaše vnímání sebe sama, dění okolo vás a napojíte se na své sebe-vědomí. Podmínkou je psát tyto řádky každý den. Minimálně po dobu 21 dní. A udělat si z toho návyk.

Budu ráda, když mi napíšete svoje zkušenosti s psaním si Deníku. Těším se na vaše příspěvky! 🙂

photo by: h.koppdelaney